3. Slovesa, Příslovce, Předložky, Spojky, Částice, Citoslovce
SLOVESA (verba)
Slova, která vyjadřují děj, činnost nebo stav. Časují se.
Určujeme u nich osobu, číslo, čas, způsob, slovesný rod (někdy i jmenný rod), vid, třídu a vzor.
Osoby
- já - my
- ty - vy
- on, ona, ono - oni, ony, ona
Číslo
jednotné (singulár)
množné (plurál)
Časy
minulý (préteritum)
přítomný (prézens)
budoucí (futurum)
Způsob (modus)
oznamovací (indikativ)
rozkazovací (imperativ)
3 tvary: (piš! pišme! pište!)
podmiňovací (kondicionál)
tvoří se z příčestí minulého + být: (psal bych, psal bys, psal by
psali bychom, psali byste, psali by)
rozlišujeme podmiň. zp. přítomný (psal bych, psal bys...)
minulý (byl bych psal, byli bychom psali,...ale i
byli bychom bývali psali,...)
Slovesný rod
činný (aktivum)
Činnost vyjádřenou slovesem vykonává podmět. (Ivan bije Pepíka.)
trpný (pasívum)
Činnost vyjádřenou slovesem vykonává někdo jiný než podmět.
(Ivan je bit Pepíkem.)
Trpný rod lze vyjadřovat dvojím způsobem:
opisným tvarem trpným být + příčestí trpné
(Dům byl postaven.)
zvratnou podobou slovesa se + sloveso ve 3. osobě
(Dům se staví.)
Vid
dokonavý - vyjadřuje děj nějak ohraničený, slovesa bývají jen v čase minulém a
budoucím
(jednou přečetl, přečte...)
nedokonavý - vyjadřuje děj neohraničený, stále probíhající, slovesa bývají ve všech
slovesných časech
(stále četl, čte, bude číst...)
Slovesa dokonavá a nedokonavá tvoří tzv.vidové dvojice:
D N
vdát se, zazpívat vdávat se, zpívat
z N - D často tvoříme předponami (nést - přinést)
z D - N často tvoříme příponami (říci - říkat)
POZOR!
Na vid nemá vliv čas sloves. Je proto vhodné vid určovat z infinitivu, protože se tím vyvarujeme pravděpodobných chyb!!!
Některá slovesa jsou obouvidová ( jmenovat, obětovat, věnovat, absolvovat)
Slovesné třídy
Rozlišujeme 5 slovesných tříd podle zakončení 3.os.č.j. času přít. (on teď):
I. - e (nese, bere, maže, peče, tře)
II. - ne (tiskne, mine, začne)
III. - je (kryje, kupuje)
IV. - í (prosí, trpí sází)
V. - á (dělá)
POZOR!
Chcete-li správně určit slovesnou třídu musíte zachovat stejný vid!
(jednou říci - on teď jednou řekne - II.třída
stále říkat - on teď stále říká - V.třída)
Vzory
I.třída tvrdé -před e tvrdá souhl. nese - souhláska před l nesl
bere - a bral
měkké -před e měkká souhl. maže - a mazal
peče - souhláska pekl
tře - e třel
II.třída tiskne - souhláska před l tiskl
mine - nu minul
začne - a začal
Pozor! -me podle vzoru začne (přijme, najme)
III. třída kryje kryl
kupuje - ova před l kupoval
IV.třída prosí - i před l prosil
trpí - e před l
utvořit rozkaz trp!
sází - e před l
utvořit rozkaz sázej!
V.třída dělá
POZOR! Často dochází ke kolísání mezi I. a V.třídou (-p-, -b-, -m-, -v-)
sypu i sypám, sypeš i sypáš, ... syp i sypej
Slovesné tvary
určité - vyjadřují osobu a číslo, nazývají se určitá slovesa a ve větě bývají přísudkem
Patří k nim: - oznamovací způsob času přítomného, minulého i budoucího
- rozkazovací způsob (má pouze přítomný čas)
- podmiňovací způsob přítomný i minulý
neurčité - nevyjadřují určitou osobu
Patří k nim: - infinitiv (neurčitek) (psát -ti, -ci)
- přechodník přítomný - vyjadřuje děj současný s dějem hlavním
(oni teď nesou = nesa, -ouc, -ouce nebo
oni teď volají = volaje, -íc, -íce)
- přechodník minulý - vyjadřuje děj předcházející ději hlavnímu
(napsal =samohláska = napsav, -vši, -vše nebo
přivedl =souhláska = přived, -ši, -še)
- příčestí minulé (psal, -la, -lo, -li, -ly, -la)
- příčestí trpné (napsán, -na, -no, -ni, -ny, -na nebo -t, -ta, -to,...)
PŘÍSLOVCE (adverbia)
Slova neohebná, která vyjadřují různé bližší okolnosti dějů a vlastností, jako je místo, čas, způsob, míra nebo příčina.
Určujeme u nich druh a stupeň.
Druhy
místa kde? kam?... (všude,tam, domů, dole)
času kdy?... (včera, někdy, denně)
způsobu jak?... (vesele, hezky,krásně, zle)
míry jak hodně?... (dosti, velice, velmi, tuze)
příčiny proč?... (proto, proč)
Stupňování
1.stupeň - základní tvar
2.stupeň - tvoří se od prvního příponami:
- e, - eji, -ěji (blíže, rychleji, jasněji)
- někdy se druhý stupeň tvoří z jiného kořene než první (brzy - dříve)
3.stupeň - tvoří se od druhého stupně předponou:
nej - (nejblíže, nejrychleji, nejjasněji)
Příslovce je možné stupňovat také opisem: (velmi pěkně, neobyčejně pěkně)
zdrobnělými příslovci: (blízko - blizoučko, krátce - kratince)
nepravidelně: (špatně - hůře i hůř, zle - hůře i hůř,
dobře - lépe i líp, málo - méně,
mnoho - více i víc, brzy - dříve i dřív)
PŘEDLOŽKY (propozice)
Slova neohebná, která podobně jako příslovce vyjadřují různé bližší okolnosti, ale teprve ve spojení se jmény.
Určujeme u nich druh.
Druhy
vlastní - vyskytují se jedině jako předložky (na, pod, u, s, k, před,...)
nevlastní - mohou být i jiným slovním druhem (Stál vedle mne. = předložka
Stál vedle. = příslovce)
POZOR! Předložky bychom neměli psát na konci řádku, ale opravdu před slovem
k němuž se vztahují !!!
SPOJKY (konjunkce)
Slova neohebná, která spojují věty nebo větné členy. Nejsou větnými členy!
Určujeme u nich druh.
Druhy
souřadicí - spojují souřadně spojené věty nebo větné členy (ale,a i,ani,nebo,proto,...)
podřadicí - připojují větu závislou k větě řídící (když, aby, že, protože, ač, -li,...)
ČÁSTICE (partikule)
Slova neohebná, která zpravidla uvozují samostatné věty a naznačují jejich druh, anebo postoj mluvčího k jejich obsahu nebo vyjadřují různé významové odstíny (něco zdůrazňují, hodnotí...). Nejsou samostatnými větnými členy!
(ať, kéž, ano, asi, snad, prý, což, ne, nechť, zdalipak,...)
CITOSLOVCE (interjekce)
Slova neohebná, která vyjadřují nálady, city, vůli mluvčího nebo naznačují hlasy, zvuky,...
- citoslovce, která jsou cítěna samostatně a v řeči je oddělujeme pauzou, oddělíme i v písmu čárkou = Haló, je tam někdo?
- citoslovce mohou také nahrazovat některý větný člen (zpravidla přísudek) a pak je čárkou neoddělujeme = Vrabec frr na střechu.
Žába žbluňk do vody.